Adaptace dětí v mateřské škole (1. část): Jak z ní udělat bezbolestný proces

Na začátku každého nového školního roku se v mateřských školách potkáváme s nově přijatými dětmi a snažíme se, aby jejich nástup do kolektivu vrstevníků byl plynulý a „bezbolestný“. Jak dětem i jejich rodičům v tomto směru pomoct? Nastavit adaptační režim jednotný pro všechny, nebo zvolit obtížnější cestu a usilovat o individuální přístup?

Vstup do mateřské školy je významnou událostí nejen v životě dítěte, ale i v soužití celé rodiny. Děti, které se do té doby pohybovaly převážně v rodinném kruhu, najednou poznávají jinou společnost, nové kamarády, cizí dospělé a neznámé prostředí. Musí se podřídit určitým pravidlům a už nejsou výhradním středem pozornosti. Některé se s touto změnou vyrovnávají snadno a s jistotou, jiné potřebují delší čas na přivyknutí.

Každé dítě je třeba vnímat jako individuální bytost. Každé totiž přichází z jiného rodinného prostředí s vlastními zvyky a rituály, každé má jiné schopnosti, dovednosti i zkušenosti a jinak nastavené hranice své svobody a zodpovědnosti. Z těchto důvodů není vhodné nastavovat pro všechny nově nastupující děti stejný adaptační program. Mnohem lepší je vytvořit spíše tzv. „adaptační rámec“, který poskytuje prostor pro různá řešení. Učitelé v předškolních zařízeních mají různé možnosti, podmínky, zkušenosti i osvědčené metody, díky kterým si s adaptací umí poradit. Můžeme se proto inspirovat konkrétním přístupem jedné dvoutřídní mateřské školy a případně převzít některé osvědčené prvky.

‍

‍

Zkušenosti s adaptací dětí v mateřské škole

Tato dvoutřídní mateřská škola sídlí v menším městysi uprostřed rozmanité přírody. Vzhledem k velikosti obce může v posledních letech přijímat téměř všechny děti, které rodiče přihlásí. Zpravidla se každý rok hlásí počet dětí zhruba odpovídající těm, které naopak odcházejí do základní školy.

Školka pořádá v období před zápisem „Den otevřených dveří“ určený pro rodiče s dětmi, kteří zvažují podání přihlášky, ale i pro ty, kteří se teprve rozhodují, jakou školu zvolit. Pestrý program se odehrává v interiéru i na obou zahradách. Rodiče si mohou prohlédnout prostory, seznámit se s režimem dne, s personálem, s prací učitelů ve třídách a s nabídkou vzdělávacího programu. Učitelé ochotně a fundovaně odpovídají na doplňující otázky týkající se provozu. Rodiče si tak udělají ucelenou představu o klimatu školy, což jim zásadně usnadní rozhodování.

Začátek adaptace probíhá již zápisem

1. Fáze adaptace – seznámení se s mateřskou školou

Rozhodnou-li se rodiče pro tuto konkrétní školku, přijdou k zápisu, který probíhá od poloviny března do poloviny dubna. Každému zájemci nabízí vedení individuální schůzku. Během ní rodiče provedou všemi prostorami v budově i oběma zahradami (klasickou herní a certifikovanou přírodní). Učitelé vysvětlí účel jednotlivých místností – například to, že každá třída má vlastní oddělenou ložnici a jídelna slouží jako víceúčelový prostor.

Poté jsou rodiče pozváni na kávu. Během rozhovoru získají informace o organizaci chodu MŠ, o způsobu vzdělávání a hodnocení rozvoje dítěte. Na závěr si odnesou infoleták a malou brožuru nazvanou Příručka pro rodiče. Leták obsahuje základní údaje, důležité telefonní a e-mailové kontakty a odkaz na web. Příručka, jíž je MŠ spoluautorem, se detailně zaměřuje na způsoby komunikace, spolupráci mezi rodinou a školou a samozřejmě na samotné adaptační období.

Tyto individuální osobní schůzky jsou časově velmi náročné, ale investice se zúročí. Rodiče pozitivně kvitují čas a osobní nasazení pedagoga (zpravidla ředitelky). Navíc mají prostor zeptat se i na záležitosti intimnějšího nebo osobnějšího rázu, na které by nebyl prostor při hromadné třídní schůzce. Díky tomuto přístupu je následně zcela bezpředmětná klasická „zahajovací schůzka“ s rodiči nově přijatých dětí, neboť ti již všechny podstatné informace mají. K hromadnému setkání tak dochází až na začátku září.

Je zřejmé, že individuální schůzky se z časových a organizačních důvodů nemohou v této podobě realizovat ve velkých zařízeních. V těch menších jsou však velmi efektivní – už v této fázi se totiž začíná utvářet tolik potřebný partnerský vztah mezi rodičem a učitelem.

‍

‍

2. Fáze adaptace – co se ve školce děje dál

Po zápisu zve škola rodiče s dětmi na různé školní akce (např. divadelní představení nebo venkovní aktivity na zahradě). Děti mají po domluvě možnost navštívit školku i v odpoledních hodinách, pohrát si s ostatními venku nebo ve třídě. Učitel takto blíže poznává nováčky a nabízí se přirozená příležitost pro neformální rozhovory s rodiči.

Přijaté děti mohou (v doprovodu rodičů) školku navštěvovat i během hlavních prázdnin, v době jejího otevřeného provozu. Dítě při hře poznává prostředí a rodič má další příležitost ke komunikaci s pedagogem (samozřejmě jen do té míry, aby měl učitel dostatek prostoru na zajištění bezpečnosti svěřených dětí).

3. Fáze adaptace – zářijový nástup

Třetí část adaptace se odehrává v září při oficiálním nástupu. V této fázi nemá školka nastavena žádná striktní pravidla (například ohledně toho, jak dlouho může být rodič s dítětem ve třídě nebo kolik dnů ho smí doprovázet). Rodičům je však doporučováno, aby zpočátku děti vodili na kratší dobu, avšak pravidelně. Nástup do předškolního zařízení je pro dítě obrovská změna a bývá často unavenější.

Nově přijaté děti i jejich rodiče učitelé hodně povzbuzují, ale nechávají jim vlastní časový prostor k zapojení do kolektivu. Některé děti se přidají rychle, jiné zůstávají delší dobu v roli „pozorovatelů“. Je nesmírně důležité jim tento čas dopřát a nenutit je do kolektivních her, dokud samy neprojeví zájem.

Závěrečná část adaptace tedy vychází zcela z individuálních potřeb každého dítěte. Během září je přítomnost rodičů ve třídě naprosto běžná. V některých případech je efektivnější, když rodič „opustí“ dítě dříve, jindy je doprovod žádoucí po delší dobu. Vše se řeší operativně na základě bližšího poznávání. Pedagogové však rodičům důrazně doporučují jednu zásadní věc: pokud chtějí ze třídy odejít, nesmí to udělat potají. I když je dítě plně zabráno do hry, je nutné se s ním rozloučit. Učitelé rodičům vysvětlují, že ačkoliv si dítě možná popláče, nebude se cítit zrazeno. Odchod bez rozloučení vnímá dítě jako zradu – a to nejen od matky či otce, ale potažmo i od učitele, ke kterému může ztratit důvěru.

Během září navíc probíhají další individuální setkání s rodiči, která si domlouvají přímo třídní učitelé. Cílem je zjistit detailnější informace – od zdravotního stavu, zvládání sebeobsluhy a biorytmu (např. potřeba spánku) až po stravovací zvyky, zájmy a výslovnost. Zjištěné údaje si učitelé zaznamenávají do připraveného formuláře. Získané informace jim pomohou při volbě správných přístupů a metod při vzdělávání. Rodiče jsou při této příležitosti samozřejmě ujištěni o naprosté diskrétnosti a seznámeni s možnostmi, jak se na chodu třídy aktivně podílet.

Tento flexibilní adaptační systém se v praxi nesmírně osvědčil. Pokud se děti seznámí se školkou před skutečným nástupem, je jejich začlenění mnohem snazší a rychlejší. Jsou si jistější, protože už vědí, co znamená „jít do školky“. Zmíněný způsob adaptace je zpočátku náročnější na organizaci, ale v konečném důsledku celý proces usnadňuje nejen dětem a pedagogům, ale i rodičům, kteří se doma nebo v práci nestresují tím, že jejich dítě ve školce pláče.

‍