Adaptace dětí v mateřské škole (2. část): Desatero pro rodiče a adaptační triangl

Na začátku každého nového školního roku se v mateřských školách potkáváme s nově přijatými dětmi a snažíme se, aby jejich nástup do kolektivu vrstevníků byl plynulý a „bezbolestný“. Jak dětem i jejich rodičům v tomto směru pomoct? Nastavit adaptační režim jednotný pro všechny, nebo zvolit obtížnější cestu a snažit se o individuální přístup?

Každé dítě je jedinečná osobnost, která přichází do nového prostředí mateřské školy s jinými představami, zkušenostmi, schopnostmi i limity. Z toho důvodu je důležitý velmi citlivý a individuální přístup k rodinám i nově přijatým dětem. Přesto existuje několik obecných doporučení, která mohou rodiče během adaptačního období s úspěchem využít.

Jak mohou rodiče dítěti usnadnit adaptaci?

Seznamte dítě s prostředím předemUmožněte dítěti seznámit se s mateřskou školou ještě před skutečným nástupem – s prostředím, personálem i režimem. Zkuste si třeba společně pohrát ve skupině s ostatními dětmi na školní zahradě. Zpravidla je pro dítě snazší začlenění do kolektivu, dochází-li do školky již jeho starší sourozenec. Ten totiž funguje jako „opěrný bod“, a navíc dítě prostředí školky většinou dobře zná z každodenního vyzvedávání.

Přibalte oblíbenou hračkuDovolte dítěti, aby si s sebou vzalo svou oblíbenou hračku, například plyšáka nebo autíčko. Přítomnost pevného bodu, známé osoby nebo milovaného předmětu v cizí situaci zmenšuje nejistotu a strach z neznáma. Až si dítě na nové prostředí trochu zvykne, může si hračku z domova odkládat na předem určené místo (do proutěného koše či látkového pytlíku), aby se mohlo nerušeně věnovat společným činnostem s vrstevníky. Na lehátko při odpoledním spánku si ji pak může opět vzít.

Budujte a dodržujte rituályBěhem adaptačního období voďte dítě do školky pravidelně, ale na kratší dobu (dle individuálních možností dítěte – např. na 2 nebo 4 hodiny). Když už je schopné pobývat v MŠ bez vás, snažte se ho vodit i vyzvedávat pokud možno ve stejný čas. Používejte konkrétní a pro dítě srozumitelné časové údaje: „Přijdu po obědě“ nebo „Vyzvednu tě po svačině“. Vyhněte se nekonkrétním slibům typu „brzy“, „za chvíli“ nebo „po práci“, kterým malé dítě časově nerozumí.

Mluvte pravdivě a buďte důsledníNekrmte dítě planými sliby, nedělejte nesmyslné ústupky a nelžete (např. „Ve školce si můžeš dělat, co chceš“ nebo „Dobře, zítra už do školky nepůjdeš“). Dítě se pak cítí podvedeno a je pochopitelně zklamané. Když už se jednou rozhodnete, že dítě do školky půjde, nedejte se přemluvit a trvejte na svém. Pokud pláče, buďte přívětiví a klidní, ale rozhodní.

Dítě pozorně vnímejte a trpělivě vysvětlujteVysvětlete dítěti důvod docházky – ujistěte ho, že ho nechcete do školky „odložit“, ale že si tam najde nové kamarády a naučí se spoustu zajímavých věcí. Rodiče zkrátka musí docházet do práce a děti zase do školky, každý má své povinnosti. Povzbuzujte dítě a oceňujte jeho pokroky. Vyprávějte si o jeho zážitcích – co dělalo, s kým si hrálo, co vidělo na vycházce a z čeho mělo radost (případně co ho trápilo nebo rozzlobilo).

Nekárejte a nestraštePokud adaptace neprobíhá podle vašich představ, dítě za to v žádném případě nekárejte. Dopřejte mu čas a případný další postup konzultujte s učitelkami. Nikdy, opravdu nikdy, dítě školkou nestrašte (např. „Jen počkej, až budeš ve školce...“). Získalo by tak k tomuto prostředí zbytečný a hluboký odpor.

Odměny neslibujte předemNeslibujte dítěti materiální odměny za to, že zvládne pobyt ve školce. Zvykání si na nové prostředí a odloučení je náročné, u dítěte se může dostavit strach, že situaci nezvládne a o slíbenou odměnu přijde. Pokud však dítě pobyt zvládne dobře, samozřejmě ho s nadšením pochvalte a oceňte.

Přizpůsobte ranní loučeníNěkdy představuje ranní loučení mnohem větší problém pro rodiče než pro samotné dítě. Zbytečně scénu neprodlužujte a nestresujte se. Dítě totiž váš strach velmi dobře vycítí. Pokud se nezbavíte vlastní úzkosti, nemůžete od ní pomoci ani jemu. Případně se v rodině dohodněte, že dítě bude do školky vodit ten rodič (nebo prarodič), který odchody zvládá klidněji.

Navažte úzkou spolupráci s učitelkouAdaptaci obrovsky pomáhá důvěra mezi rodičem a pedagogem, která vzniká otevřenou komunikací. Pokud dítě vidí, že učitel a rodič jsou v přátelském partnerském vztahu, získá k učitelce mnohem větší důvěru a snáze se adaptuje.

‍

‍

Úskalí ranního loučení: Kdo s koho

Některé děti potřebují při ranním loučení trochu více času, ale někdy je dlouhé protahování odchodu spíše na škodu a prohlubuje stres na obou stranách. Občas dochází k tzv. „mezidveřnímu rannímu boji“. Dítě, které je už na mateřskou školu relativně adaptované, si občas zkouší, co to s rodičem (zpravidla s maminkou) udělá, když začne srdceryvně plakat, vztekat se a dožadovat se odchodu domů.

Zkouší, zda rodič propadne lítosti a zůstane s ním v šatně dlouhé minuty navíc, nebo si ho v horším případě dokonce odvede domů. Ve většině případů se však tyto děti naprosto uklidní téměř okamžitě po zavření dveří a odchodu rodiče. Dítě je pak celé dopoledne naprosto v pohodě, hraje si a směje se – na rozdíl od utrápeného rodiče, který v práci trne hrůzou, jak jeho potomek ve školce „trpí“.

Je vhodné rodiče na tyto testovací scénáře předem upozornit. Zkušení pedagogové mívají pochopení a často rodičům nabízejí možnost si během dopoledne do školky zatelefonovat, aby se ujistili, že je dítě po bouřlivém ránu už dávno klidné a spokojené.

Adaptační triangl

Adaptace neprobíhá jen u dětí, ale v tzv. trianglu: dítě – rodič – učitel. Jinými slovy, všichni tři aktéři si zvykají na novou situaci a adaptují se na sebe navzájem.

‍

‍

Adaptace dítěte:

• Seznamuje se s vnitřním i vnějším prostředím školky.
• Postupně si hledá místo mezi vrstevníky ve třídě.
• Zvyká si na personál – zjišťuje, že se o něj nestará jen paní učitelka, ale že je tu i paní kuchařka nebo paní školnice.
• Přijímá pravidelný denní režim a zjišťuje, že soužití funguje podle určitých pravidel a řádu.
• Objevuje možnosti využití nových hraček a pomůcek.
• Učí se komunikovat a spolupracovat s ostatními.

Adaptace rodiče:

• Seznamuje se s budovou, zahradou a s režimem MŠ.
• Poznává vedení školy a konkrétní učitelky.
• Vnímá úroveň verbální i neverbální komunikace personálu a nasává celkové klima a kulturu školy.
• Seznamuje se se Školním vzdělávacím programem, Školním řádem a zjišťuje, jakým způsobem vzdělávání probíhá.
• Hledá cesty, jak se zapojit do dění ve školce a jak s ní spolupracovat.

Adaptace učitele:

• Seznamuje se s novými rodiči.
• Poznává dítě, jeho vlastnosti, specifika a základní charakteristiku.
• Zjišťuje zázemí dítěte (složení rodiny, sourozenci, prarodiče).
• Během rozhovorů poznává rodinné prostředí, životní styl rodiny, její hodnoty a priority ve výchově.

Inspirace ze zahraničí: V Maďarsku se učitelé seznamují s dítětem a jeho rodinou často tím, že je po předchozí domluvě navštíví přímo doma, a to ještě před samotným nástupem do MŠ. Rodiny jsou na tento systém zvyklé a učitele vítají. Během návštěvy pedagog intenzivněji pronikne do zvyklostí a rituálů rodiny a získá mnohem lepší představu o prostředí, ze kterého k němu dítě přichází.

Závěrem

Neexistuje žádný legislativní ani metodický předpis, který by striktně stanovoval, jak přesně má adaptační režim v mateřské škole probíhat. Nastavení adaptace vždy závisí na konkrétních podmínkách dané školy, jejích možnostech a zkušenostech pedagogů. Za zcela zásadní faktor pro úspěšnou adaptaci však musíme považovat kvalitní a otevřenou spolupráci učitelů a rodičů. Úroveň tohoto vzájemného vztahu následně neovlivňuje jen prvotní zvykání, ale i celkový vývoj dítěte po celou dobu jeho docházky do předškolního zařízení.