Zásady pro kvalitní komunikaci mezi učiteli a rodiči v mateřské škole

Jak efektivně a udržitelně nastavit komunikaci mezi rodiči a pedagogy?

Jedním ze základních předpokladů pro vytvoření příznivého klimatu v mateřské škole je správně nastavená komunikace mezi učiteli a rodiči. Společný zájem učitelů a rodičů je DÍTĚ a jeho vývoj, k čemuž je zapotřebí oboustranného důvěryhodného vztahu. Tento příspěvek nabízí zásady pro nastavení komunikace na partnerské úrovni, která má pozitivní vliv především na rozvoj dítěte.

‍

Otevřený a důvěryhodný partnerský vztah

Základem pro kvalitní oboustrannou komunikaci je otevřený partnerský vztah. K tomu, abychom ho dokázali vytvořit a dále efektivně rozvíjet, je zapotřebí dodržovat několik klíčových zásad:

1. Empatické naslouchání

Abychom dokázali druhému člověku porozumět, měli bychom ho vnímat komplexně a detailně a brát na zřetel jeho momentální stav rozpoložení. Učitel by měl nejen vyslechnout faktické sdělení rodiče, ale měl by si povšimnout také jeho aktuálního prožívání a emocí (radost, spokojenost, nadšení, smutek, obavy, neklid, rozladěnost apod.). Pokud je učitel vstřícný k emocionálnímu stavu rodiče a dá najevo, že vnímá jeho citovou stránku, je snazší vzájemná komunikace.

‍

2. Akceptace

Je důležité přijmout rodiče jako partnera v komunikaci takového, jaký je, přijímat ho bez předsudků a snažit se mu porozumět. Učitel by měl vyslechnout potřeby rodiče, jeho pohled na danou záležitost, jeho argumenty či navrhovaná řešení. To však neznamená, že se rodiči zcela podřídí, k závěru by měli dojít po vzájemné komunikaci a akceptaci sdělení obou stran společně. Aby byl učitel akceptace schopný, měl by být sám vnitřně vyrovnaný. Pochopení a akceptování rodiče je základem pro pozitivní a vstřícnou komunikaci.

‍

‍

‍

3. Autenticita

Důvěryhodnost u rodiče budí učitel, jenž je přirozený a pravdivý, tedy autentický. Do jaké míry je pedagog autentický se odvíjí od jeho osobní vyspělosti a jeho vnitřního vztahu k sobě samému. Autentický učitel v komunikaci s rodiči nic nepředstírá, chová se přirozeně, lidsky aadekvátně k dané situaci, nehraje roli, která nevychází z jeho osobnosti. Autentičnost učitele vytváří přirozené prostředí pro srozumitelnou komunikaci s rodičem.

‍

Míru autenticity prozradí rovněž neverbální komunikace, která poskytuje informace prostřednictvím postoje člověka, jeho pohybů, gestikulace, očního kontaktu, mimiky, udržování patřičné vzdálenosti, dotyků, temperamentu a často vypovídá o osobnosti člověka víc, než si uvědomujeme. Nevyrovnanou (například afektovanou, labilní nebo z nějakého důvodu dočasně indisponovanou) osobnost signalizují právě neverbální projevy. Rodič tuto nevyváženost vycítí a učitel pro něj přestává být důvěryhodný.

‍

K neverbálním projevům patří také upravenost. Upravenost ve smyslu mít čistou pleť a vlasy a působit celkově příjemným dojmem. Nemusí být oblečený podle poslední módy, ale jeho styl oblékání by naopak měl korespondovat se socio-ekonomickou úrovní prostředí, ve kterém se škola nachází. Mateřská škola je jediným stupněm škol, kde se setkávají učitelé a rodiče denně. Tato skutečnost vytváří velkou příležitost pro pěstování a prohlubování vztahů mezi učiteli a rodiči. Pedagogové mají možnost každodenní komunikaci ovlivňovat. Zásadní vliv na kvalitní vzájemnou komunikaci a potažmo vztahy mezi učiteli a rodiči mají vliv následující faktory:

‍

• Citlivost: zákonnou povinnost za výchovu a vzdělání svých dětí nesou rodiče. Učitelé by měli respektovat rodinné prostředí, z jakého dítě do mateřské školy přichází, tedy měli by se na začátku docházky dítěte do předškolního vzdělávání seznámit prostřednictvím rozhovorů s rodiči s výchovným stylem rodiny a žebříčkem uznávaných hodnot. Zároveň by učitelé měli vhodně doplňovat výchovné působení o vzdělávací příležitosti dítěte a nabízet odbornou pomoc při řešení různých problémů týkajících se vývoje dítěte.
• Diplomacie: povinností učitele mateřské školy, vyplývající z jeho role odborníka a průvodce vzdělávacího procesu, je informovat rodiče o průběhu a výsledcích vzdělávání jejich dítěte. Rodiče každého dítěte uplatňují různé způsoby výchovy a vzdělávání, někteří jsou zaměření pedocentricky a liberálně, jiní volí intuitivní způsob výchovy, někteří selhávají v některé rodičovské funkci apod. Aby mohl učitel s jednotlivými rodiči komunikovat diplomaticky, musí je blíže poznat a vědět, jaký styl výchovy preferují, a podle toho zvolit způsob komunikace s nimi.
• Odbornost: rodiče vnímají odbornost učitele na základě jeho znalostí vývoje dítěte předškolního věku, praktických zkušeností a dovedností, postoje a přístupu. O své odbornosti a kompetentnosti by měl učitel rodiče přesvědčit také konkrétním jednáním v dané situaci s okamžitou intervencí ve prospěch dítěte.
• Popisnost: při podávání informací o dítěti by učitel neměl dítě hodnotit, ale spíše popisovat projevy dítěte, vycházející z jeho temperamentu a vlastností, v konkrétních situacích. Zároveň by měl rodiči navrhnout řešení, které by dítěti usnadnilo například průběh adaptace nebo socializaci v mateřské škole.

‍

Budování důvěry

Důvěru v rodičích budí učitel, jenž je vstřícný a pohodový. Naproti tomu, učitel, který budí nepřístupný dojem a vyhýbá se komunikaci, stěží naváže s rodiči užší spolupráci a získá si jejich důvěru. Každodenním potkáváním se s rodiči učitel má nejen možnost vytvářet vzájemný kvalitní vztah, ale ovlivňuje současně také jejich přístup k předškolnímu vzdělávání a k mateřské škole jako instituci.